VATANAI: ZAFFERANO

Že mám ráda Vatanai, jste si už po pár recenzích na jejich věsměs skvělé šátky asi všimli a dnes se s vámi podělím o své pocity z jednoho z novějších šátků této tuzemské značky.

Zafferano, neboli šafrán, je šátek v mém oblíbeném vzoru labyrintů, tak jednoduchém a přesto s nápadem. Každý z labyrintů na šátku má totiž svůj význam a jde o konkrétní symboly jako labyrint v katedrále Notre-Dame v Charters, středověký plánek Jericha či keltský triskeles. Barevně je pak Zafferano hoden svého jména, protože fialová strana složená z modré a fuchsiové nitě je v barvě okvětních plátků šafránu, zatímco oranžovo šafránová strana s modrými a oranžovými nopky v barvě sušených šafránových pestíků. Fialová strana je navíc nádherně měňavá jak známe například ze Snivců Burgund a na světle hraje odlesky do modré i tmavě růžové a jako typický Vatanai má barvu nezachytitelnou fotografií. Pro mě je barevně Šafrán až moc velká divočina, ale kdo se nebojí výrazných barev, ten v něm jistě zalíbení najde.

V ruce je pak tenhe barevně nápadný miláček středně silným šátkem, ve vatarzenálu tenkých pavučinek spíše silnější, ale rozhodně žádná nepoddajná deka. Tu snad Vatanai ani neumí. Bavlněná fialová strana je pak na dotek hladká, zatímco jemně nopkatá strana s viskózou a hedvábím je u nezanošeného šátku hrubší na dotek, což se ale s každým navázáním mění a nopky se stávají mechově hebkými. Složením je Šafrán podobný růžovým labyrintům Hanami i malinové Speranze, v nichž obou jsem si pár týdnů ponosila v létě a které mě více či méně (nezanošená Speranza spíše více) hryzaly. U Šafránu, ač nebyl ještě zcela zanošený jsem si žádného škrábání, kousání ani hryzání nevšimla ani při jeho kontaktu s holou kůží. Co je další plus tohoto šátku, že nopky jsou opravdu drobnější než jsme zvyklí třeba u tussahu, takže mě nepřivádí k šílenství a nemám chuť je všechny otrhat. (Samozřejmě to myslím s nadsázkou a nikomu nedoporučuji hedvábné šátky oškubávat).

Při vázání pak Zafferano pruží, s čímž je třeba počítat při dotahování i v úvazu a ač mám raději pevnější šátky, u Šafránu mi to v kombinaci s tloušťkou naprosto vyhovovalo. Pracuje se s ním skvěle, přiměřeně klouže a to zvlášť při vázání bavlněné strany po bavlněné, v úvazu pak ale drží i na jeden uzel. Jeníka dokonale obepínal, aniž bych si musela při vázání dát extra záležet a stejně tak i co se nosnosti týče odpustí i nedokonalosti úvazu a zůstává na ramenou pohodlný. Ta si pak i díky popružování přímo lebedila a to nejen s desetikilovým Jěňou ale i s větším sedmnáctikilovým Vilémkem, kterého jsem si v něm ovšem v dvojitém hammocku ponosila jen krátce. Na mladšího Jeníka je to perfektní šátek, po kterém jsem během jeho návštěvy u nás sahala čím dál tím raději a nošení v něm si opravdu užila.

Zanošeného bych se ho nebála ani na malé miminko, i když typickým novorozeneckým šátkem určitě není, ale zkušenější maminka si s ním bez problému poradí a děťátko nádherně obejme a navíc pak vydrží až do nosícího důchodu.Zafferano mě jen utvrdil, že Vatanai to prostě s hedvábím a viskózou umí a i když mám osobně raději jejich nenopkatý tussah, Šafrán bych si ve svém komínku dokázala představit, i když v jiném barevném provedení.

IVET 🙂