Loktu She Bird Garden Bretagne
Díky skvělým ženám z liberecké Loktu She se k nám dostala na testování další Loktushka, tentokrát ptačí čtyřpříměsová kráska Bretagne v něžných barvách. Na stránkách výrobce se k šátku můžete dočíst, že je “pojmenovaný po francouzské Bretagni, kde je kouzelné pobřeží Cotes de Granite Rose a tam se potkává temný Atlantik se skalnatým pobřežím z růžové žuly”. Spíš než tu růžovou žulu mi ale Bretagne připomíná růžový mramor a svou šedou stranou s jemným nádechem do tmavě modré i mramorový Marble, dalšího úžasného loktushího ňuňavce. Ten u nás nějaký čas bydlel a byla to naše šátková láska, po které se mi ještě teď zasteskne, takže se bez mučení přiznám, že u mě Bretagne zabodovala hned na úvod.
Ta jemnoučká, řekla bych až miminkovská, barevná kombinace modrošedé a světloulinké pudrově růžové, zkrátka zahrála na tu správnou těhotenstvím zahormonovanou notu a já se jen s nadšením kochala. Vzhledově jde o univerzální kousek pro holky i pro kluky, protože ta růžová působí (obzvlášť na fotkách) spíš do béžova. Něžná a jemná pak není Bretagne jen co do vzhledu, ale i na dotek, neboť se v ní naplno projevuje čtvrtinový podíl heboučké viskózy, doplněné o špetku hedvábí.
Šátek je tak krásně měkkoučký a neskutečně příjemný i na holou kůži, což asi nemůže být překvapením, když se jedná o předloňskou limitovanou letní edici. My sice Bretagne ponosili na sklonku jara v ryze zimních teplotách, ale i tak se nebojím prohlásit, že je na léto jako dělaná. Viskózu, hedvábí i konopí vždycky v teplých dnech ráda navážu a takhle v kombinaci je to přímo luxusní spojení. Ocenit dokážu i to, že, ačkoliv se k nám Bretagne dostala hned zkraje testování, byla už krásně měkká a každým navázáním ňuňatěla víc a víc. Prostě měkkouš už z krabice.
Na první pohled je Bretagne možná miminkovský šátek jak vyšitý, ale vlastnostmi už je to tedy trochu jiná písnička. Jak napovídá třístovková gramáž, nejde o žádnou pavučinku, ale šátek, jehož je už trošku víc do ruky. Rozhodně bych ho však neoznačila za žádného tlusťocha a na mé osobní škále se tedy řadí někam na spodní hranici silných šátků, takže jeho papírová gramáž odpovídá i té pocitové. Osobně mám sice raději tenké šátky, ale i do ne úplných hubeňourů ráda navážu, pokud jsou poddajní a dobře se s nimi váže. Naštěstí Bretagni můžu přičíst k dobru obojí.
Vázání s ní by nemohlo být příjemnější, neboť při dotahování klouže přesně akorát, glide a grip jsou vyvážené přesně tak, jak to mám ráda. V úvazu pak šátek hezky obepne nošence, drží bez reptání i na jeden uzel a ani s většími batolaty jako je náš Jeník nemá tendence povolovat. Například cestou na focení, kdy se Jeník rozhodl do šátku nastoupit už doma, dělal doslova psí kusy při blbnutí s bráškou… Vyndaval a zandaval ruce do šátku, propínal nohy tak, že jsem měla pocit, že snad vypadne a na místě budu muset celý úvaz převázat a hle! Bretagne se ukázala jako menší svěrací kazajka, takže stačilo šátek jen porovnat mezi nožkama a mohlo se vesele fotit.
Na rozdíl od bavlněných a merinových ptáčků, které mám ve svém komínku, Bretagne příliš nepruží a na ramenou se projevuje jako pevnější a velmi nosný šátek. Do ptáčků se mi podařilo nalákat jen mladšího Jeníka a i s jeho třinácti kily na ramenou jsem si nemohla stěžovat na jakékoliv nepohodlí a řekla bych, že má šátek ještě rezervu. Určitě jde tedy o jeden z batolecích kousků, do kterého ale díky měkkosti a poddajnosti naváže zkušená nosička i úplně malé miminko. Těm méně zkušeným bych doporučila pár měsíců s Bretagní počkat.
Bretagne mi přišla sice v ruce hutnější ale zároveň bych řekla, že je její vazba jemňoulince nadýchaná, což šátku určitě dodává na nosnosti, avšak ne na úkor častého zatahování oček. Něžní ptáčci rozhodně nejsou náchylní (mně se za ten testovací týden žádné očko vytáhnout nepodařilo a to jsme Bretagne rozhodně nešetřili), což dost ulehčuje, už tak snadnou péči o ně. Bretagne se totiž téměř vůbec nemačká, takže si jí zamiluje každá odpůrkyně hodinového “přežehlování” šátku na jednu tečku a po nošení stačí tohoto hebkého miláčka jen pěkně pohladit rukou.